Analýza uměleckého textu
I. část
Obsah:
První kapitola: Krysař - muž beze jména - přichází do hansovního města Hameln. Stál se vzpřímenou hlavou před vraty domu, kde stála i žena. Krysař byl vysoký a štíhlý, oděný v přiléhavém sametovém kabátku a v úzkých kalhotách. Na ženu hleděl temnýma a pátravýma očima. Jeho ruce byly drobné a jemné. Žena si všimla, že má v ruce píšťalu, jakou doposud neviděla. Sděluje mu, že přichází v čas.
V Hameln
není krysař ale krys je tam mnoho. Ptá se ho, odkud se krysy berou, ale krysař
to neví, ví jen to, že jsou v každém domě a hlodají tam, kde je lidé
nevidí. Zjevují se při různých slavnostech a kazí lidem chuť. Žena se zasmála a
vyprávěla o svatbě Kateřiny, kdy se objevila krysa – ženich zbledl a Kateřina
omdlela. Krysař se dívky ptá, zda připravuje křtiny nebo svatbu. Žena odpovídá,
že není vdaná.
Krysař
vysvětluje dívce, jak se to s krysaři má – lidé je vidí rádi přicházet,
ale ještě radši je vidí odcházet, protože se jich lidé bojí. Krysy jdou za krysařem,
protože mají dobrý sluch a jeho píšťala má dobrý zvuk. Musí však pískat ty
smutné písně potichu, jinak by za zvukem píšťaly šli nejen krysy. Žena ho mlčky
poslouchá. Krysař se jí líbí. Myslí si, že ho milovalo mnoho žen. Radí mu, aby
na píšťalu zapískal vší silou. Krysař neví, co by se stalo – bojí se toho.
Občas bývá smutný. Hledí na svou píšťalu jako na něco co mnoho zahubilo a ještě
mnohé zahubí. Ale není to nic víc než pěkná píšťala. Dívka se krysaři představí
jako Agnes. Chce, aby krysař ve městě zůstal déle. Ale krysař odvádí
z města nezvané hosty, chodí z města do města, ze západu na východ
a nemá stání.
Agnes
má milence. Krysař ho nechce ani vidět ani o něm nechce slyšet. Oba si hleděli
do očí a drželi se za ruce. Krysař ji stisknul a Agnes mu to opětovala. Podala
krysaři snítku jasmínu. (Asi se spolu vyspali.)
Druhá kapitola: Dům kde bydlela Agnes, byl tichý. Těžké vozy
tudy nejezdily se zbožím, nebyly tu trhy, nejezdili tu jezdci ani procesí tudy
nechodila. Dozníval zde pouze zvon z chrámu svaté Trojice v Hameln.
Agnes
slyšela ale i něco jiného. Pod jejími okny byla zahrada. Zpívali ptáci a
všechno vonělo. Agnes se zdálo, že je květem mezi květy a vůní mezi vůněmi.
Matka
Agnes byla znavená smutnými příběhy, na které vzpomínala s hrůzou a steskem.
Prchala před sluncem jako noční pták. Ale Agnes se nebála a s úsměvem hleděla
do dalších dnů.
Krysař
stále pobýval v Hameln a vyháněl krysy. Děti a staří ho doprovázeli a
divili se krysám, které šly slepě za ním do záhuby. Vlny řeky krysy přijaly a
nesly je do moře. Krysař vyháněl krysy ale byl i jiný důvod k jeho pobytu
v Hameln.
Třetí kapitola: Sepp Jörgen byl rybář, který bydlel na břehu
Vesery. Měl malý a chudý domek a vedl ubohý a nuzný život. Byl terčem posměchů,
neboť byl trošku zpomalený – věci pochopil až následující den. Sepp byl dobrý,
ale těžkopádný hoch. Byl trpělivý a uměl čekat jako nikdo jiný. Přestože
byl nechápavý, věděl, že se rodí někteří k štěstí a jiní k strastem. Věděl,
že jsou páni, kteří poroučejí a chudina která musí poslouchat. Věděl to,
protože to viděl celý svůj život. Věděl, že se mu všichni posmívají a bolelo ho
to. Sepp byl statný hoch, silný, měl dobré srdce a nebyl ošklivý. Jeho oči byly
dobré a zalekané. Toužil po lásce, po děvčeti které by ho milovalo. Ale
jediné co měl, byl drozd – jeho nejlepší přítel – neurážel ho, neposmíval se mu,
a když mu bylo smutno, dokázal ukonejšit jeho srdce zpěvem. Naslouchal jeho
zpěvu a zapomínal na to, jak se mu všichni posmívají, na špatný lov a na dívky
které měli jiní a on ne. Nejlépe se měl, když snil.
Čtvrtá kapitola: Milenec Agnes se jmenoval (dlouhý) Kristián,
byl to dokonalý normální občan Hameln, měl vše, co by občan měl mít. Měl plavé
vlasy a modré oči, měl počestné rodiče a zachovalé jméno a úctu k radnici
a kostelu. Pracoval u svého bezdětného strýce Ondřeje a myslel si, že po něm
všechno zdědí. Chyba byla ale ta, že jeho strýc byl záletník. Kristián dělal,
co mohl, aby strýce odváděl z jeho cesty. Dohodil mu pannu Gertrudu za
hospodyni – strýc měl pak málo času na své zálety. Miloval Agnes, která se snažila,
aby Kristián nevěděl o krysaři a aby krysař nikdy nespatřil Kristiána.
Pátá kapitola: Nad městem Hameln stojí vrch Koppel. Každou
neděli se na něj lidé vydávají. Je odtud krásný výhled na celý kraj. Při
stoupání na kopec musí projít smutným a temným lesem. Kdyby kráčeli dále, došli
by k propasti. Propast je chladná a hluboká, odváží se k ní jenom
někteří. Říká se, že odtud prý vede cesta pod zemí. Vede daleko přes hory a
řeky až do Sedmihradska. Avšak nikdo svou cestu do země sedmihradské nedokončil
(nikdo se nevrátil). Jednoho dne stál krysař až na samém okraji propasti. Zdálo
se, že mluví s propastí, s milenkou sebevrahů, jako kdyby do ní chtěl
skočit.
Šestá kapitola: Jednoho dne Sepp Jörgen usnul na palouku
nedaleko své chaty. Zabloudila tam dvě děvčata z Hameln - Lora (dcera řezbáře Wolframa) a Kätchen
(dcera pekaře Grilla). Obě byla plavovlasá a zvědavá. Přišla k němu blíž a
dívala se na něj. Počínala si opatrně, aby Seppa neprobudila. Lora se dotkla
jeho vlasů. Nebyl ošklivý, a kdyby nebyl tak opožděný určitě by měl mnoho dívek.
Děvčata se rozesmála a tím Seppa probudila. Rybář se na ně nechápavě díval.
Dívky si uvědomily, že by nebylo dobré, aby je někdo viděl ve společnosti Seppa
Jörgena a rozeběhly se zpět. Sepp to nechápal, bylo tomu vždycky tak.
Sedmá kapitola: Noc byla klidná. Pouze u vrat Lory a Kätchen
se choulil Jörgen a díval se na ně. Krysař šel kolem a sklonil se nad
mumlajícím Seppem. Mumlal, že i když jsou obě dvě krásné není dobré se smát
muži i když je pomalejší. Všichni se mu smějí, ale není nic horšího, než když
se mu smějí ženy. Kdyby nebyl pomalejší, pravděpodobně by je uškrtil. Místo
toho ze zlosti uškrtil svého drozda. Od teď bude v jeho chalupě už jen
ticho a smutno. Krysař sáhl Jörgenovi na rameno a řekl mu, ať vstane, protože
není dobré klečet – muž, který klečí, není mužem. A navíc ho dívky neslyší.
Sepp nechápal. Krysař mu řekl, že existuje míra lásky pro dva lidi. Neměl by
milovat přespříliš, jestliže chce být milován, protože tak vyčerpá všechnu
lásku která je určena pro dva. „Přemíra lásky, kterou dáváš, ničí možnost
lásky, kterou bys měl brán.“ Ale Jörgen se nepohnul. Krysař se s ním rozloučil,
protože mu nebylo pomoci. Třeba ho čeká něco lepšího, než štěstí, protože ani
štěstí není vrcholem. Sepp nechápal a něco si mumlal. Krysař zamířil k domu Agnes.
Osmá kapitola: V neděli po mši se lidé scházeli
v hospodě U Žíznivého člověka. Byla to velmi oblíbená hospoda – uzavírali
se zde sňatky, usmiřovali rozepře, konaly se zde oslavy a podobně. Nikdy tu
nebyly rvačky, protože hospoda vyzařovala uklidňující dojmem. Mohlo se stát, že
někdo neznal starostu, ale krčmáře Konráda Rögera znal naprosto každý. Byl to
skromný a veselý muž, říkalo se, že má pletky s Černou Lízou – kuchařka
v hospodě). Tu neděli se Röger věnoval konšelskému stolu. Seděli zde
Gottlieb Frosch (truhlář; měl 6 dělníků ale i on sám přiložil ruku k dílu;
mohutný, dobře stavěný, silný) a jeho soused Bonifác Strumm (krejčí; malý a
útlejší; tvrdil, že šaty dělají člověka). Opodál seděl Krysař. Seděl sám.
Občané totiž nevěděli jak se k němu chovat. Báli se ho, byl obklopen
tajemstvími. Krysař přišel do hospody, protože svůj slib vyhnat krysy, kterých
zde bylo hodně, již splnil ale peníze nikde (slíbili mu 100 rýnských). Ovlivněn vínem vstal a došel ke
konšelskému stolu si stěžovat. Strumm mu řekl (protože se o tom den před tím
bavili), že smlouva není platná, protože není prokazatelné, jestli je on tím,
se kterým byla uzavřena smlouva. A i kdyby to byl opravdu on, smlouva je stejně
neplatná, protože nedošlo k pronesení „K tomu mi dopomáhej Bůh“, což je
zde zvykem. Frosch na to, že když se prokáže jeho totožnost, mzda mu přísluší,
ale krysař musí snížit své nároky, protože on jen zapíská a krysy jdou za ním,
zatímco Frosch, než vyrobí postel, tak to trvá a je to větší a těžší práce.
Lidé se divili, jak mírně a rozvážně konšelé krysaře odbyli, i přes jeho
troufalost. Krysař se rozhněval, vstal, zakřičel, že on je krysař a oni to brzy
poznají. Frosch mu nabídl, ať si vezme polovinu ze mzdy z jeho dílny, což
krysaře naštvalo ještě víc. Prudce udeřil do stolu, tak že sklenka spadla na
zem, a řekl, že není potřeba boží pomoc – pomůže si sám. A odešel.
Devátá kapitola: Krysař neklidně přecházel místností
a Agnes se na něj dívala. Jeho mlčení bylo ještě děsivější, než kdyby nadával.
Agnes krysaře milovala, milovala možná také dlouhého Kristiána, ale momentálně
krysaře. Bála se ho, ale milovala to (jak se bojí). Objala ho a on se uklidnil.
Vše co ho trápilo, mu v té chvíli přišlo jako maličkost. Řekl jí, že by
mohl zničit celý Hammeln, Frosche a Strumma. Ale kvůli Agnes to neudělá.
Desátá kapitola: Froschovi se zdálo o tom, jak dělá 1 000 postelí. Řekl
jednomu ze svých tovaryšů, že si tu mzdu zaslouží. Proti němu stál krysař,
který se usmíval jako ďábel – nerad o ďáblu mluvil, ale hodně na něj myslel.
Frosch byl pyšný na svou práci a řekl „tisíc postelí“. Krysař mu na to řekl
„tisíc rakví“. A kolem Frosche stálo tisíc rakví. Frosch se probudil a té noci
už neusnul. I Strummovi se zdál sen. Měl ušít tisíc oděvů do půlnoci, i kdyby
měl zaplatit dělníkům zvláštní mzdu. Řekl, že ji slíbil a dá ji tedy, protože
on plnil slovo. Proti němu stál krysař a usmíval se jako Satan – nevěřil moc
v boha, spíše věřil v satana. Tisíc oděvů. Krysař – tisíc rubášů. A oděvy
se změnily v oblečení pro zemřelé. Strumm viděl sebe, jak pronáší „K tomu
mi dopomáhej Bůh.“ Dnes neusnul ani on.
Jedenáctá kapitola: Ani krysař nespal. Byl neklidný, připadalo mu jako by ho měl
někdo okrást, kdyby usnul. Ale kdo může okrást krysaře? Ležel vedle Agnes,
která vypadala jako andílek. Slyšel její rytmický dech a pozoroval ji – spala
klidně, její křehké a útlé tělo bylo bezmocné. Přemýšlel, o čem sní. Toužil ji
probudit polibky, ale nakonec to vyhnal z hlavy. Normálně by hned opustil
město, ale Agnes ho tu „připoutala“. Ráno, krysař vylezl z postele, Agnes
mu napůl ospalá řekla, aby zůstal. Ale krysař nemohl a odešel. Agnes měla
hezkou zahradu. Den byl teprve u svého zrodu, slunce jako červánek. Ke
krysařovi šel muž. Neznal ho. Byl to totiž Kristián.
Dvanáctá kapitola: Stáli proti sobě. Kristián se na krysaře díval zamračeně
a podezíravě. Ptal se ho, proč tu je, v Hameln, proč je tady,
v cizí zahradě. Krysař mu řekl, že tu cítí krysy, i když si všichni myslí,
že tu krysy už nejsou. Kristián mu řekl, že s krysami si poradí sami.
Krysař mu řekl, že s jeho pomocí, protože zvuk jeho píšťaly je zabíjí.
Ohlédl se za zahradou a odešel. Kristián šel dovnitř. Agnes ještě spala.
Třináctá kapitola: Krysař jde. Ranní setkání s dlouhým Kristiánem mu
připadne jako mrak, který na chvíli zastínil slunce a hned se rozptýlil. Všechny
jeho schopnosti se najednou zmnohonásobily. Viděl daleko do hor, slyšel
nejvzdálenější a nejtišší zvuky. Cesta mu ubíhala, jako kdyby měl sedmimílové
boty. Opouští Hammeln. Neví, jestli se vrátí. U brány sedí slepý starý žebrák,
tak mu hodí minci a žebrák poděkuje. Jde polem, krysař slyší lidi. O kus dál se
pasou krávy a on má pocit, že jim rozumí. Vstoupí do dubového lesa Panny Marie.
Ptáci zpívají a krysař má pocit, že jim rozumí. Avšak na místě, kde byl obraz
Panny Marie, bylo ticho. Kdysi dávno zde zabili kupce vracejícího se
z trhu. Vrazi nikdy nebyli vypátrání, ale vdova zde nechala postavit obraz
Panny. Zvířata se na tomto místě chovala podivně. Psi kňučeli, ptáci zde nikdy
nehnízdili… Listí se zachvělo a on měl pocit, že rozuměl šelestu listí. Nedaleko
byla řeka. Nacházel se teď daleko od města. Na hladině řeky zpozoroval loď.
Z počátku loď vypadal prázdná, ale jak se loď přibližovala ke břehu, mohl
vidět, že v ní někdo spí. Krysař volal, aby spáče probudil. Ale spáče
probudil až náraz o břeh. Byl to Sepp Jörgen, který mu řekl, že usnul, protože
si myslel, že dívky zase přijdou, ale dívky nepřišly, nebo to zaspal. Musí se
vrátit. Nic nechytil, dnes bude o hladu.
Čtrnáctá kapitola: Krysař se vracel do Hameln, ale nebyl tak klidný jako ráno.
Cestou zpět potkal hrající si děti, sekače trávy (jednomu se nedávno narodil
chlapec) a dva starce (jednomu všechny děti umřely a druhému jako by všechny
děti umřely). V dáli viděl vzdalující loď se Seppem. Už se pomalu začalo
stmívat. Musel se vrátit včas, aby mu nezavřely brány města. Cítí se svázaný a
chce se odpoutat. Rozhodl se, že přespí mimo město. Lehl si do trávy, ale po
chvíli je poražen a vstává. Kristián se mu pořád vracel do mysli. Připadá mu,
že se mu někdo vysmívá. Jeho krok už není tak lehký jako ráno. Brána je stále
otevřená. Za ním se brány zavřou a on si připadá jako v pasti.
Patnáctá kapitola: Od incidentu u Žíznivého člověka uplynulo pár dní. Den po tom
se mluvilo o krysařových hrozbách, ale postupně se na něj zapomínalo. Stázi
Dörricková, choť purkmistra v Hameln, porodila dvojčata a téhož dne
zemřela. Lidé si vzpomněli na krysaře, ale jeho hrozby jim už nepřipadaly tolik
nebezpečné. Krysaře to však pořád táhlo k Žíznivému člověku. Procházel se
ulicemi, když najednou stál na náměstí před chrámem svaté Trojice. Na něm byl
ďábel. Krysař uslyšel smích, který mu říkal, ať jde. A krysař tedy šel
k Žíznivému člověku.
Šestnáctá kapitola: V hospodě bylo pusto. Byl tam totiž cizinec
v černém plášti magistra s řetězem na krku. Lidé odcházeli, protože
říkali, že je cizinec cítit sírou. Krysař šel bez rozmyšlení ihned k němu.
Muž měl bledé vyhublé tváře a dlouhý černý vous. Řekl mu, že ho posílá ON.
Jmenoval se magister Faustus z Wittenberka, muž, kterému ON slouží. Chce
s krysařem uzavřít dohodu. Krysař odmítl, protože krysař je vždy sám.
Faustus mu však chce dokázat, co díky NĚMU umí. Před hodinou byl ve Wittenberku
a dokáže naprosto všechno. A krysařovi řekl, že je stvořen k něčemu
většímu než jen topit krysy. Krysař však miluje Agnes. O Faustovi se říká, že
zaprodal ďáblu duši. Duše není, zaprodal totiž své srdce. Krysař ho odmítl.
Faust mu řekl, že přemění tedy kočku na tygra. Ale Krysař na rozdíl od Fausta
žádného tygra neviděl, jen kočku, co leží u krbu. (pokračuje v měnění
věcí, ale krysař nevidí žádné změny). Faust mu řekl, že kdyby neměl srdce,
všechno by to viděl. A zmizel.
Sedmnáctá kapitola: Krysař šel k Agnes. Nemyslel na nic jiného než na ni.
Objal ji, ale ona vůbec nereagovala jako jindy, nelíbala ho a objetí mu
neopětovala – jen tam stála. Zeptal se jí, co jí je. Ona však mlčela. Šli do
zahrady. A on si uvědomil, že ten člověk, kterého tenkrát potkal, byl Kristián.
Agnes vykřikla.
Osmnáctá kapitola: Krysař musel Agnes donést do
postele, protože byla vyčerpaná. Usnula a po nějaké době se probudila. Když se
probudila, řekla mu, že čeká dítě s dlouhým Kristiánem, ale že to dítě
nechce, že Kristiána nemiluje. Křičela, ať ji zabije. Nechce jeho dítě. Krysař
ztuhl. Chtěl odejít, ale nedovedl. Chtěl promluvit, ale nemohl. Představil si,
že letěl nad krásnou krajinou. A pak bylo ticho. Uvědomil si, že ten den, kdy
potkal Kristiána, mu vlastně uvolnil místo. Chtěl opustit Hammeln. Agnes mu
řekla, ať jde. Krysař odmítl. Ale Agnes ho vyháněla, byla unavená. A krysař
tedy odešel, ale slíbil, že přijde.
Devatenáctá kapitola: Agnes byla u své matky, která si všimla, že je Agnes smutná.
Nepromluvila totiž celý den. Agnes ji však řekla, že to nic není. Chtěla
vyprávět pohádku o hoře Koppel a sedmihradské zemi. Všechny matky tuto pohádku
vyprávěly svým dětem. Sedm hradů obklopovalo nejkrásnější údolí. Lidé
v této zemi se mají velmi dobře. Neubližují si, nelžou si, zkrátka RÁJ.
Aby se člověk dostal do tohoto ráje, musí vystoupit na horu Koppel a projít
propastí. Matka ji zazpívala i píseň o Sedmihradsku. Agnes se zeptala,
jestli je ta povídka pravdivá. A šla se projít. Bylo krásně, jasno. Jestliže
přijde Kristián, má čekat. Když přijde krysař, může jít za ní. Jde na Koppel.
Slíbila matce, že bude opatrná.
Dvacátá kapitola: Řeka uklidňuje a těší. Ale dokáže
být i nepřítelem (povodně). Pak se však uklidní. Někdo přichází k řece.
Sedne si ke břehu a pozoruje vodu. Řeka konejší jeho bolest. Člověk se zvedne a
vrhne se tam, kde je řeka nejhlubší.
Dvacátá první kapitola: Strýc dlouhého Kristiána byl vážně nemocný. Již 3 dny měl
horečku. Strýc Kristiána sotva poznal. Dokonce se již zpovídal z hříchů.
Kristián se těšil na dědictví. A na společnou budoucnost s Agnes. Do síně
vstoupila bledá matka Agnes. Hledala svou dceru celý den. Řekli jí, že šla
k řece. Poblíž bydlel Kristián. Matka se ho zeptala a on se vyděsil. Začal
ho strašit krysařův stín a vybavil si neklid Agnes, její nevysvětlitelné smutky
a vyhýbavé odpovědi. Kristián o ní nic nevěděl. Když matka uslyšela slova,
která jí brala naději, vypukla v šílený smích. Zešílela. Šla domů a
zpívala píseň o sedmihradské zemi.
Dvacátá druhá kapitola: Krysař našel matku, když hledal Agnes. Seděla v koutě
s vyšíváním, které Agnes opustila. Ptal se jí, ale ona ho nevnímala.
Povídala si s Agnes, jako by tam byla. Pak mu řekla, že šla Agnes do země
sedmihradské. Krysař se jí zeptal, kde je země sedmihradská. Matka mu
odpověděla, že na hoře Koppel a začala se opět smát. Krysař si vzpomněl na
večer, kdy mu Agnes tuto pohádku vyprávěla. A pochopil. Opět nechal, aby
si ji Kristián vzal. Dotkl se své píšťaly. Už se nebál zapískat vší silou.
Dvacátá třetí kapitola: Krysař zapískal. Zvuk byl plný a
mocný. Šílená slyšela zvuk píšťaly a následovala krysaře. Bylo to jako by ji
Agnes vábila. Krysař vyšel na ulici
a ten, kdo ho slyšel, zanechal práce a následoval ho. Šly za ním pradleny,
truhláři z dílny Froschovi, Elsbeth (květinářka a dohazovačka), Susa
Tölschová (počestná; sirotek sloužící u radního Lamberta), dělníci ze Strummovy
dílny, krčmář Röger, Černá Líza, frejířka Dora, konšelé, kněz, kostelník,
ministranti, kajícníci, svatebčané, truchlící, matky s dětmi, starci –
zkrátka všichni, kteří slyšeli zvuk píšťaly. Píšťala probouzela ve všech jejich
staré sny, minulost, budoucnost a naději v lepší zítřky. Všichni šli do
země sedmihradské, protože tam se budou mít nejlíp.
Dvacátá čtvrtá kapitola: Jediný Sepp Jörgen nechápal. Viděl
dav, který šel za krysařem a slyšel zvuk píšťaly. Ale ona k němu
nemluvila. Krysařova píšťala slibovala hezký život a všichni jí věřili. Průvod
opustil Hammeln a šel na Koppel. Dokonce už i krysař necítil tolik svou
bolest, hlavně cítil touhu. Agnes tam šla, a když si pospíší, dostihnou ji.
Stáli nad propastí. Všichni šli dál. Jen Sepp se díval zamyšleně na hladinu
řeky. Všichni šli hledat bránu do Sedmihradska. Upustil píšťalu, která
znamenala život. Myslel na Agnes na její „ano“. Zašeptal své „ano“ a spěchal za
Agnes. Nakonec do propasti vstoupil i krysař.
Dvacátá pátá kapitola: Seppovi je smutno, ale neví proč. Je
neděle a kostel by měl zvonit. Ale zvon se neozývá. Hráze jsou pusté, nikdo se
Seppovi nesměje. Sepp začínal chápat. Přivázal loďku ke břehu a mířil do
Hammeln. Nikdo tam nebyl. Všude pusto. Byl posledním mužem v Hammeln.
Vzpomněl si na tóny píšťaly a začaly ho vábit. Myslel si, že slyší zvuk píšťaly
a následoval ji.
Dvacátá šestá kapitola: Slyšel vše, co slyšeli včera lidé
z Hammeln. Najednou uslyšel nářek nemluvněte. Vstoupil do domu, odkud se
pláč ozýval, a v kolébce leželo malé děvčátko. Chtělo pít. Sepp ho vzal a
šel na Koppel za ostatními. Již stál nad propastí, která mu slibovala splnění
všech přání. Avšak křik děvčátka přehlučil zvuk vábení. Chtělo pít. Sepp se
rozloučil s propastí a odešel hledat ženu, která by dítě nakojila.
Charakteristika hlavních postav:
Krysař – muž beze jména, tulák, nezávazný, volný,
nespoutaný, tajemný samotář – osamělost spočívá v tom, že nikdy necítil
žádný cit (Agnes to změní), moudrý, světem zkušený; čestný a rozumný – nenechá
se tak snadno zlákat; poučený snílek – člověk, který vystřízlivěl ze svých
iluzí, ironický k sobě i ke světu; osamocen, všude považován za cizince –
on sám od nikoho nic nechce; nesnese nespravedlnost a zklamání láskou; jeho
život ztrácí smysl, převládne v něm zloba i zoufalství a posílá nevděčné
obyvatele města do pekel (pošetilé, ale zároveň i spravedlivé); symbolicky:
jako kladná postava, která vyčistí město od krys (krys jako takových i od lidí,
kteří se tak chovají); zamilovaný do Agnes; je to obyčejný mladý muž, kterému
jde hlavně o to, aby přežil. Jelikož je vyloučen za společnosti, chová k ní
zášť. O se však mění poté, co najde ve městě lásku.
Putuje
po městech a svojí píšťalou, která umí omámit vše živé, hubí krysy. O síle své
píšťaly ví, ovšem nechce ji zneužít. Jeho osamělost spočívá v tom, že nikdy
necítil žádný cit, ovšem to Agnes změní. Krysař jde od města k městu bez cíle,
ovšem zamilování to změní a chce se usadit. Ale po zklamání z lásky k Agnes,
která si vezme život, zapíská na píšťalu tak silně, že k propasti odvede
obyvatele Hamelnu, kteří pak společně umírají. Následně odchází do země sedmihradské
(prvky romantismu i realismu - vidí věci takové jaké jsou, ale zároveň se
rozhoduje podle citů).
V osudu
krysaře zobrazuje Viktor Dyk svůj osud básníka.
Charakteristika vedlejších postav:
Agnes – dívka, která již má milence a snoubence (z
rozumu) Kristiána, avšak zamiluje se do krysaře (i on do ní); když zjistí, že
s Kristiánem čeká dítě, uvědomí si, jak moc miluje krysaře – problém řeší
sebevraždou; naivní, působí nevinně; milující kladnou postavu, která
v zoufalství nemá dost sil na to, aby bojovala s osudem
Prostá
měšťanka z Hameln, je mladá a krásná.
Dlouhý Kristián – milenec Agnes – domnívá se, že ji získá i díky
dědictví, které má brzo získat – nemá tušení, co se mezi krysařem a Agnes
odehrává
Maloměšťák,
prospěchář, zajímá se o majetek, konvenční, plavé vlasy, modré oči
Strýc Ondřej – záletník, Kristiánův strýc
Sepp Jörgen – urostlý mladý muž – rybář (kdyby nebyl ve
městě posměchem, byly by se o něj místní dívky jistě zajímaly); nepochopen
obyvateli města stejně jako krysař – na rozdíl od krysaře, který nechce, nemůže
žít spořádaným životem; jednoduchý, vše si uvědomuje o den později (jeho
jednoduchost a smysl pro realitu ho ale nakonec zachránili od zkázy; naprosto
kladná postava – nikdy nikomu neubližuje, a proto si zaslouží být zachráněn;
touží po lásce
Trpělivý,
silný, měl dobré srdce, nebyl ošklivý
Lora a Kätchen – plavovlasá a zvědavá děvčata, mladá, smějí se
Seppovi
Faustus z Wittenberka - magistr, přesvědčený o tom, že umí čarovat
Konrád Röger – hospodský v krčmě U Žíznivého člověka,
skromný a veselý muž
Matka Agnes – starala se o Agnes, na konci příběhu se
zbláznila, neunesla to, že její dcera spáchala sebevraždu
Páni radní (Bonifác Strumm, Gottlieb
Frosch) – nečestní podvodníci, ale vesničany
uznávaní
Měšťany
uznávaní radní, kteří potřebují pomoc krysaře, mu nabídnou 100 zlatých za
vyhnání krys. Krysař svůj slib splní, ale přestože se ho radní bojí, rozmyslí
si dát mu prvně nabídnutých 100 zlatých (nedají mu je ale v penězích ale v
produktech svých podniků a to se Krysařovi nezamlouvá). Zdá se jim, že to je za
zapískání na flétnu moc a nechtějí mu částku vyplatit"
Lidé – lidé z Hameln nejsou příliš zvláštní;
mají rádi svoje zvyky, nepříliš nadšeni vidí cizince – ale když je potřebují,
nestydí se jich využívat, dovedou být i krutí; jsou praktičtí a mají rádi
peníze, asi nejlépe je charakterizuje jeden citát: „Tento peníz jest pravděpodobně z dílny ďáblovy, ale za zlaťák
ďáblův možno koupit více nežli za groš andělův.“ – říká to Röger, když
zmizí magister Faustus z Wittenberka
Dítě – symbolizuje naději a záchranu, protože je pro
rybáře záchranou – překřičí píšťalu; naděje, že se všechno změní, a do Hameln
se jednou vrátí dobří lidé
Literární druh:
-
epika
Literární forma:
-
próza
Literární žánr:
-
novoklasicistní novela s prvky romantismu
Literární směr:
-
realismus s prvky romantismu; symbolismus a dekadence; prvky neoromantismu
Téma:
-
oslava skutečné hodnoty lidství
-
Láska krysaře k Agnes
-
právo, spravedlnost, láska, pomsta
Hlavní myšlenka:
-
Krysy zosobňují všechnu zkaženost, od níž má krysař město osvobodit.
"Sedmihradská zem" zase představuje vidinu nového života, touhu po
něm. Více než nedodržená dohoda ze strany konšelů autora zajímá zrada lásky. Je
nastíněno bezpočet hlubokých otázek.
-
Snaha zobrazit konflikt jednotlivce a společnosti. (krysařem může být i sám
autor). Šlo o to, ukázat život osamoceného, obávaného člověka, který ještě
nikdy pře tím (před vstupem do Hammeln) nepoznal lásku.
-
Autor kritizuje odsuzování člověka- krysař je užitečný, přesto ho nikdo nevidí
rád. Také kritizuje povrchnost, pokrytectví a maloměšťáctví.
Motiv:
-
volné zpracování středověké saské pověsti o krysaři z města Hammeln,
kterou autor obohatil o milostný motiv, kritika maloměšťáctví
Časoprostor:
-
jaro
-
město Hammeln, Sedmihradsko, dům Agnes, hospoda U Žíznivého člověka, hora
Koppel
-
odehrává se v krátkém časovém úseku
Kompozice díla:
-
dílo má 26 kapitol
-
chronologický postup, paralelní s pověstí z 13. století
-
retrospektiva (krysař přemýšlí a vzpomíná)
-
gradace až v samotném závěru
-
Expozice (úvodní představení postav nebo tématu)
·
Krysařův příchod
do hanzovního města Hameln, jeho seznámení s městem a dívkou Agnes
-
Kolize (zauzlení, počátek zápletky)
·
Vyhnání krys,
nezaplacení krysaři, chce si s městem vyrovnat účty, ale rozhodl se jej
ušetřit kvůli lásce k Agnes
-
Krize (rozvinutí zápletky, počátek zápletky)
·
Agnes řeší své
problémy (vztahy ke svým milencům) sebevraždou
-
Závěr
Krysař
se rozhodne Agnes následovat, při tom hraje na svou píšťalu a strhává tak do svého
průvodu všechny obyvatelé města (kromě Jörgena a jednoho nemluvněte). Krysař a
jeho následovatelé končí v propasti. Po této události nachází Jörgen jedno
opuštěné dítě a začíná mu hledat matku, která by mu mohla dát napít.II. část:
Charakteristika vypravěče:
-
autor je vypravěč
-
příběh je vyprávěný v er-formě
-
krátké holé věty
-
opakování vět nebo slovních spojení ve vypjatých okamžicích a celková úsečnost
-
použití archaických slov a přechodníků – bera
Typy promluv:
-
styl popisný, charakterizační i úvahový (prostřednictvím hlavní postavy,
krysaře)
- dialogy, monology
- řeč postav je přímá
- nepřímá
III. část:
Jazykové prostředky a jejich funkce:
-
dílo je psáno výhradně spisovnou češtinou
-
využívá nepřímých pojmenování – personifikace – „A vody míjejí a míjejí a šeptají důvěrná konejšivá slova bolesti
truchlící tam na břehu.“, a řečnických figur (řečnické otázky)
-
symbolismus:
·
sedmihradské
království – ráj
·
krysy - špatné
lidí, jen se přiživují na společnosti
·
ďábel - zlo,
pokušení
·
blázen - nezajímá
ho bohatství - nenechá se ovlivnit zvukem píšťaly a vidinou něčeho lepšího
·
nemluvně -
nezkažený člověk, symbol lepšího světa
-
iracionalismus – nadpřirozené jevy
-
nespisovné formy jazyka se v díle nevyskytují, nejsou zde použitá ani
slova z cizích jazyků (vyjímkou jsou pouze německá jména, neboť se příběh
odehrává v hanzovním městě).
-
zbarven staršími výrazy (infinitivy na –ti), někdy přeházený slovosled
-
vložena jedna báseň – pohádka O Sedmihradské zemi
Tropy:
Metafora
– četla v jeho myšlenkách a
v jeho srdci; A také on hledal bránu (štěstí, smysl života,
zapomnění,…)
Hyperbola
– rozezpívalo se tisíce ptáků
Epiteta
– důvěrný úsměv, rozepjatá náruč
Figury:
Řečnické
otázky – O čem asi snila? O loutce, o dětských
hrách, o motýlech, kteří ulétají?
Epizeuxis
– rychleji, rychleji; pískal a pískal
Aliterace
– smála se strašným svým smíchem
Anafora
– Oh, země sedmihradská!
Personifikace – v jeho
vzpomínce ožil nedávný den
Gradace
Věty zvolací – Agnes!
Agnes!
Paradox – zvítězí
bláznovství nad rozumem
Eufemismus – Tak odešel
krysař (zemřel, spáchal sebevraždu)
Literárně-historický kontext:
O autorovi:
Viktor
Dyk (31. 12. 1877 v Pšovce u Mělníka
– 14. 5. 1931)
Tento
básník, prozaik, dramatik, publicista a překladatel (francouzština a němčina)
byl synem ředitele lobkovického mělnického panství.
-
Navštěvoval gymnázium v Žitné ulici v Praze, kde byl jedním
z jeho učitelů Alois Jirásek. Poté studoval fakultu Karlovy Univerzity.
Dále se zajímal o politické i kulturní dění, proto se rozhodl pro dráhu
novináře, spisovatele a aktivního nacionálního politika.
-
Dyk se od roku 1907 až do své smrti podílel na redigování časopisu Lumír.
-
V letech 1910 – 1914 redigoval také časopis Samostatnost. Za první světové
války (1916) se Viktor Dyk podílel na protirakouském odboji a byl zatčen ve
velezradu; pro nedostatek důkazů byl ovšem propuštěn. Dále byl vězněn kvůli své
literární činnosti (1916 – 1917) ve Vídni. Od roku 1918 byl redaktorem
Národních listů.
-
Dykova politická činnost započala roku 1911; kdy se stal členem Státoprávně
pokrokové strany a neúspěšně za tuto stranu kandidoval ve vinohradském volebním
okrese do Říšské rady. Roku 1918 se podílel na založení Československé národní
demokracie, za niž potom působil jako poslanec v Národním shromáždění a od
roku 1925 jako senátor. Viktor Dyk byl orientován pravicově a nacionalisticky.
Patřil mezi nejvýznamnější prvorepublikové odpůrce tzv. hradní politiky, a
především jejich tvůrců – T. G. Masaryka a Edvarda Beneše. Příležitostně psal
do časopisu Vlajka. V roce 1928 se po sedmadvacetileté známosti oženil se
spisovatelkou a novinářkou Zdeňkou Háskovou.
-
Viktor Dyk zemřel na srdeční mrtvici při koupání se v Jaderském moři
v blízkosti jugoslávského ostrova Lopud. V této souvislosti je často
připomínána jaho báseň Soumrak moře ze sbírky Devátá vlna. Pohřben je na
pražských Olšanských hřbitovech.
Dílo: Viktor Dyk byl příslušníkem generace buřičů –
anarchistů. Jeho první básnické sbírky jsou ovlivněny symbolismem a dekadencí.
Ve své tvorbě Dyk často využíval aforistickou úsečnost, satiru a pravidelný
rytmický, ale nemelodický verš – bez metafor a záměrně suchý. Jeho díla
zpravidla obsahují jasnou pointu, využíval paradoxy. Dále jsou pro jeho díla
typické momenty deziluze, rozpor mezi snem a realitou, gesta individuální
vzpoury a ironie. Počátek Dykovy literární tvorby je spojen se značnou skepsí,
která pramení z potlačení omladinářských bouří v první polovině 90.
let. Značná kritika národní nesoudržnosti a cesta k zanícenému vlastenectví.
Sbírky jsou spojovány s tvorbou skupiny soustředěné kolem Moderní revue.
Poezie: Devátá vlna
Drama:
Zmoudření Dona Quijota
Próza: Konec Hackenschmidův, Prosinec
Zařazení autora do doby:
-
česká literatura na přelomu 19. a 20. století
-
druhá generace moderny
-
anarchističtí buřiči
-
česká moderna v 90. letech 19. století – prohloubení politické krize
(rozchod s vládní společností) – negace dosavadních společenských ideálů
(1895 – Manifest České moderny)
Zařazení autora do uměleckého směru:
-
Anarchismus – snaha o neomezenou svobodu člověka, odmítnutí autority státu a
marxismu, individualismus, utopický socialismus, svoboda jedince atd.
-
Antimilitarismus – hnutí odmítající válku
-
Civilismus – oslava moderní techniky a civilizace
-
Vitalismus – oslava života a přírody, radost, citové a smyslové požitky
U nás: S. K. Neumann, Fráňa Šrámek, Karel
Toman, Petr Bezruč
Zařazení knihy do kontextu celého
autorova díla:
-
Nejprve vyšla pod názvem Pravdivý příběh (Lumír, ročník 40, 1911–1912), pod dnes známějším názvem Krysař byla
vydána poprvé v roce 1915
v edici Zlatokvět (doplněná a
upravená).
Tematicky podobné dílo:
-
Idiot, Divá Bára – postavy bláznivých lidí
Inspirace literárním dílem:
Muzikál:
roku 1996 vznikl český muzikál Krysař napsaný Danielem Landou, režie se ujala
Mirjam Landa. Premiéru měl muzikál v divadle Ta Fantastika 7. listopadu
1996
Filmové
adaptace: 1933 Krysař – americký krátkometrážní (osmi minutový) animovaný film
ze studia Walta Disneye
1985
Krysař československý loutkový film
2003
Krysař český film, který vznikl za jediný Silvestrovský den
cením :)
OdpovědětVymazat