Oscar Wilde: ŠŤASTNÝ PRINC A JINÉ POHÁDKY – SLAVÍK A RŮŽE

Analýza uměleckého textu

I. část:

Obsah:

Student naříká, že v jeho zahradě není ani jedna červená růže, kterou by mohl dát dívce svého srdce. Slíbila mu, že si s ním zatančí na zítřejším plese, pokud jí přinese tuto květinu. Projevy jeho zoufalství vyslechne Slavík, který si pomyslí, že konečně spatřil pravého milence, o kterém každou noc zpívá. Studentův cit ho dojme a rozumí mu, pokusí se proto mladíkovi pomoci. Vydá se k Růžovým keřům a prosí je o červenou růži. Na oplátku nabízí, že jim zazpívá svou nejsladší píseň. První Keř však vlastní pouze bílé květy a další žluté. Až třetí Keř mu sdělí, že je obvykle pokryt červenými květinami, ale tento rok mu plány zmařila zima.

Tato zpráva Slavíka rozesmutní, ale poté se dozví, že přesto existuje způsob jak červenou růži získat. Musí Keři zpívat celou noc s trnem v srdci. Tak se stane Slavíkova krev krví Keře. Slavík si nejprve pomyslí, že Smrt je příliš vysoká cena za květinu, protože každému je příjemné sedět v lese, pozorovat Slunce, Měsíc, hvězdy a cítit omamné vůně přírody. Nakonec ale dojde k závěru, že Láska je více než Život a lidské srdce je důležitější než srdce ptáka. Letí za Studentem a sdělí mu, že dostane svou červenou růži. Žádá od něho pouze to, aby byl věrným milencem, a vypráví o Lásce, která je moudřejší než Filosofie. Student ho příliš nechápe, ale dub mu porozumí, protože si Slavíka velmi oblíbil. Prosí ho, aby mu naposledy zazpíval, a pták mu vyhoví. Student si pomyslí, že se jedná o sobecké Umění bez pravé upřímnosti. Uloží se ke spánku a myslí na svoji Lásku.

Slavík zpívá celou noc s hrudí opřenou o trn, nejprve o zrození Lásky v srdci chlapce a dívky. Keř na něj zavolá, aby se k trnu více přitiskl, jinak přijde Den a růže nebude hotova. Teď se ozývá píseň o zrození vášně v srdci muže a dívky. Keř opakuje svoji žádost a trn nyní pronikne srdcem. Slavíkem otřásá hořká bolest a zpívá o lásce, která nezemře ani v hrobě. Nádherná nachová růže je stvořena, ale Slavík si ji již neprohlédne, protože padne mrtvý k zemi s trnem v srdci.

Druhého dne otevře Student okno a zaraduje se z krásné červené růže. Utrhne ji a vydá se k domu, kde bydlí dívka jeho snů. Když jí však nabízí květ stvořený z Lásky, namítne, že se jí nehodí k šatům. Synovec komořího jí navíc poslal pravé klenoty a každý přece ví, že klenoty jsou cennější než květiny. Student je velmi rozčarován dívčinou lhostejností a nevděčností. Začne se domnívat, že je Láska neskutečná hloupost. Rozhodne se, že se vrátí ke svým knihám a bude studovat Filosofii a Metafysiku.

Charakteristika hlavní postavy:

Student filozofie – zaslepený láskou, vzdělaný, naivní, utrápený, má pochybnosti v lásce – hledal jak se naučit lásku

Slavík – obětavý, laskavý, věří v lásku, ale nezná ji – pouze o ní zpívá, obdivuje ji, zbytečná oběť, symbol lásky

Dívka – sebestředná, bezcitná, krásná, povrchní, nemiluje

Keře s bílými, žlutými, červenými květy, dub

Literární druh:

- epika

Literární forma:

- próza

Literární žánr:

- realisticko-lyrická pohádka („moderní pohádka“) à může mít špatný konec, běžné postavy, básnické prostředky, nemá ustálené pohádkové formulace, filozofická myšlenka

Literární směr:

- dekadence – motiv umírání, bolesti, smrti, utrpení, povrchní společnost

- impresionismus – barevnost (přechod mezi dnem a nocí)

- symbolismus – slavík = symbol lásky

Téma:

- neopětovaná láska

- promarněný život slavíka – zbytečná oběť 

Hlavní myšlenka:

- lidé vnímají vnější krásu a ne vnitřní

Časoprostor:

- studentova zahrada, ulice

Kompozice díla:

- sbírka pěti netradičních pohádek, s jejichž pomocí vytváří autor skrytou satiru, kritiku a podobenství

II. část:

Charakteristika vypravěče:

- er forma

- dialogy

III. část

Jazykové prostředky a jejich funkce:

- spisovný jazyk

- aliterace, přímá řeč, enumerace

- přirovnání = rty rudé jak ta růže

- eufonie = noc co noc

- metafora = slunce v jeho kočáru ze zlata; lunu v jejím kočáru z perel

- gradace = krutá, krutá

- personifikace = slavík a růže mluví

- synestezie = chlad křišťálových lun

- hovorový jazyk = rozchechtala

- antropomorfizace = dub zesmutněl

- poetismus = luna

- archaismus = olůvko (dnes tužka)

Literárně-historický kontext

O autorovi:

Oscar Fingal O´Flahertie Wills Wilde (16. října 1854 Dublin – 30. listopadu 1900 Paříž)

- Anglický dramatik, prozaik, básník a esejista irského původu. Narodil se roku 1854 v Dublinu jako syn Williama (přední irský oční a ušní chirurg královny Viktorie) a Jane (úspěšná spisovatelka a irská nacionalistka, píšící pod jménem „Speranza“). Oscar Wilde studoval s výborným prospěchem klasickou filologii v Dublinu a na Oxfordu, kde začal psát verše a seznámil se s dekadentními názory, které na něho měly velký vliv. Stal se ústřední postavou hnutí dekadentů, proklamujících oslavu krásy a odmítajících spojení umění a morálky. Žil svobodně bez ohledu na konvence a pokryteckou morálku vyšších vrstev viktoriánské Anglie, vědomě šokoval prudérní společnost.

- Dne 29. května 1884 se oženil s Constance Lloydovou, jejíž finanční zabezpečení mu umožnilo žít v relativním luxusu. Oscar Wilde byl citlivým a milujícím otcem dvou synů – Cyrila a Vyvyana. Od roku 1891 se datovalo Wildovo intimní přátelstvím s lordem Alfredem „Bosie“ Douglasem. Čtyři roky poté byl obžalován z homosexuality, která byla v Anglii od roku 1885 ilegální, a byl odsouzen na 2 roky těžkých nucených prací v Readingu.

- Jeho žena Constance se od něj odvrátila a změnila sobě a synům příjmení na Hollandovi. Constance zemřela v roce 1898 v italském Janově, syn Cyril byl zabit během 1. světové války ve Francii. Vyvyan se stal spisovatelem a překladatelem a roku 1954 publikoval své paměti.

- K nejslavnějším dílům tohoto autora patří jeho román Obraz Doriana Graye, drama Salome a dvě konverzační komedie Jak je důležité míti Filipa a Ideální manžel. Salome se stala tak úspěšnou, že se stala předlohou pro stejnojmennou operu R. Strausse.

- Wilde psal také (mnohdy až andersenovsky laděné) pohádky. Za zmínku stojí i Wildeho báseň Balada o žaláři v Readingu, která vypovídá o vězení, kam byl Wilde odsouzen za své poklesky proti tehdejším mravům.

- Oscar Wilde se po návratu z vězení potuloval po Evropě, převážně pobýval ve Francii. Zemřel v bídě s podlomeným zdravím ve věku pouhých 46 let v Paříži.

Dílo: Propagoval dekadenci a nezávislost umělce i jeho díla ve vztahu k realitě jeho styl se vyznačoval lehkostí a smyslem pro komiku situace, což se projevilo v dramatické tvorbě

pohádky: Cantervillské strašidlo, Šťastný princ

komedie: Jak je důležité míti Filipa, Vějíř lady Windermenové, Ideální manžel

jediný román: Obraz Doriana Graye

Zařazení autora do doby:

- směr přelomu století

- 2. polovina 19. století – ve Francii se formovaly tři umělecké směry, a to impresionismus, symbolismus a dekadence

Lartpourlartismus: klade důraz na umění a estetiku

Francie: Jean Arthur Rimbaud

Paul Verlaine

Charles Baudelaire – praotec dekadence

Česko: spisovatelé kolem časopisu Moderní revue: Arnošt Procházka

Jiří Karásek ze Lvovic

Karel Hlaváček

Zařazení autora do uměleckého směru:

- dekadence, symbolismus, impresionismus

Zařazení knihy do kontextu celého autorova díla:

- jedno z prvních autorových děl