Erich Maria Remarque: NA ZÁPADNÍ FRONTĚ KLID

Analýza uměleckého textu

I. část:

Obsah:

ÚVOD: Tato kniha nemá být ani obžalobou, ani vyznáním. Má být toliko pokusem podat zprávu o generaci, která byla zničena válkou – i když unikla jejím granátům.

I.: Příběh vypráví Pavel Bäumer. V první kapitole nás vypravěč seznamuje s děním na frontě. Ze 150 mužů zůstalo pouhých 80 a tak mohli dostat každý dvojnásobek přídělů.

Odpoledne šel Bäumer, Müller a Kropp navštívit jejich kamaráda Františka Kemmericha do polní nemocnice. Střelili ho do stehna a nohu mu museli amputovat. Všem bylo jasné, že František umře, ale snažili se nedávat to najevo.

II.: Popis toho jak válka změnila devatenácti leté chlapce. Popis toho, co všechno si museli vytrpět (desátník Himmelstoss je šikanoval). Nakonec se dovídáme, že jsou za to vděční, protože jim výcvik vzal veškeré naděje a romantické iluze a připravila je na pravou válku. Společně se šikanou získali i opravdové přátelství.

Pavel šel za Františkem, který už umíral. Pavel se ho snažil uklidnit, ale mělo to spíš opačný efekt a František začal brečet. Pavel u něj seděl, dokud nezemřel.

III.: Do tábora přicházejí náhrady za padlé a raněné. Většinou jsou to starší lidé, ale poslali i 25 nováčků. Katczinský nabízí jednomu z nováčků bílé fazole, které dostal od Rajčete za 3 kusy padákového hedvábí. Katczinský je pro ně nepostradatelný, protože vždy dokáže najít to, co potřebují, ať je to seno, dříví, židle nebo jídlo.

Pavel, Katcza a Kropp se rozvalili a sledují „vzdušný boj“, povídají si o vojenském drilu a o tom proč se Himmelstoss chová tak jak se chová. Po chvíli přiběhne Tjaden a sděluje jim, že je Himmelstoss na cestě k nim. Pavel, Kropp a Haie se rozhodli, že ho seřežou. Počkali si tedy na něj v tmavé uličce, když se vracel z hospody (byl trochu opilý – „nachmelený“). Himmelstoss nikdy nezjistil, kdo mu to udělal.

IV.: Musejí dopředu, opravovat zákopy. Při setmění pro ně přijíždějí auta a vezou je na místo. Čím blíž jsou frontě, tím víc cítí jak je fronta neklidná. Katcza pronáší jeho větu: „Dneska v noci bude brajgl!“

V okamžiku, kdy začnou létat granáty, začnou být všichni nervózní a očekávají, co se stane.

Ve válce není pro vojáka nikdo větší přítel, bratr, matka než země. K zemi se sklání ve snaze zachránit si život a země ho přijímá (někdy už navždy).

Pomalu přijíždějí do pásma, kde začíná fronta. Vystupují z vozů a všichni jako jeden muž pochodují stejným směrem – ženijní sklad. Berou si železné tyče a ostnatý drát a pokračují v cestě až k úseku fronty, který je jejich. V pravidelných vzdálenostech rozmisťují železné tyče a připevňují na ně ostnatý drát.

Za několik hodiny jsou hotovi, ale auta přijedou až před svítáním. Většina si lehá a usíná. Budí je rány kousek od nich. Za několik minut blýská znova, tentokrát mezi ně. Všichni se snaží odplazit do bezpečí. Sotva střelba ustane je slyšet strašný křik. Není to křik lidí ale koní. Deterding je sedlák a bere si to k srdci, chce, aby je zastřelili, aby koně netrpěly, ale saniťáci se nejdříve musí postarat o raněné lidi. Teprve potom křik koní utichá. To, že jsou zvířata ve válce, je největší sprosťárna.

Ve 3 hodiny ráno se vydávají na zpáteční cestu, aby byli včas u vozů. Když přicházejí na louku, začínají mezi ně dopadat další granáty. Nemají se kam ukrýt – louka je plochá, les nebezpečný. Jediná možnost je hřbitov. Ukrývají se tedy mezi hroby a v trychtýřích od granátů. Ve vzduchu je plyn. Nasazují si tedy plynové masky. Pavel, Katcza, Kropp a ještě někdo se schovávají v trychtýři. Čekají, dokud palba neustane.

Jako první vylízá z trychtýře Pavel. Rozhlíží se kolem a strhává si masku. Společně s Katczou se snaží ošetřit raněné. Ztráty jsou menší, než předpokládali – 5 mrtvých a 8 raněných.

Za hodinu jsou na parkovišti a nasedají do vozů. Začíná pršet. Vojáci usínají, ale stále jsou připraveni krýt se, kdyby přišly další výstřely.

V.: Pavel, Müller, Kropp, Tjaden, Deterding a Haie si vybírají vši a povídají si o tom, co by dělali, kdyby nastal mír. Každý z nich má svou krásnou představu, ale ví, že mír jen tak nepřijde.

Přichází k nim Himmelstoss, ale oni si ho nevšímají. Tjaden mu řekne, co si o něm myslí a Himmelstoss mu vyhrožuje válečným soudem. Tjaden si z toho nic nedělá.

Vzpomínají na Kantorka, na školu a smějí se tomu, jaké hlouposti se učili místo toho, aby jim ukázali jak házet granát, jak si v dešti a ve větru zapálit cigaretu. Po chvíli zvážní a přemýšlí, co budou dělat, jestli se vrátí z války. Jaké můžou mít povolání, když umí jen bojovat? Jak se mají zbavit toho, co ve válce zažili, viděli a co se naučili? Albert Kropp pronáší věty: „Nejsme dobří k ničemu. Válka nás pro všecko dobré zkazila.“

Už nevěří v dobrou budoucnost, věří ve válku.

Himmelstoss si stěžoval u poručíka Bertincka, ale nakonec je to právě on, kdo dostává poučení, že fronta není kasárenský dvůr. Tjaden dostává 3 dny středního vězení a Kropp 1 den – oba za to jak se chovali k Himmelstossovi.

Katcza a Pavel se vydávají ukrást husu, kterou si potom v malé kůlničce upekli. Do syta se najedli a zbytek odnáší Tjadenovi a Kroppovi.

Pavel si uvědomuje, že ve válce je nikdo, je jenom malý vojáček. Je rád, že má přátelé.

VI.: Šušká se o nové ofenzívě. Na frontu jsou o 2 dny dřív. Cestou vidí nové rakve – vtipkují o tom, že jsou pro ně. V podvědomí ví, že je to pravda.

Po setmění očekávají palbu, ale nic se neděje. Jenom z protější strany jde slyšet hukot. Vlaky, nákladní auta. Něco tam soustřeďují. Nikdo ale neví co.

Všichni jsou unaveni. Ani Katcza už nevtipkuje – všichni ví, že je to zlé, protože Katcza je starý fronťák a umí rozeznat situaci.

Uprostřed noci začíná palba. Všichni jsou bledí a krčí se ve svých úkrytech.

Prostor, na kterém explodují miny, se mění v hromadný hrob. Palba neslábne. Očekávají útok, ale ani ten nepřichází. Všichni mají hlad – přes hustou palbu se nikdo nedostane k zásobám jídla.

Jejich zákop je skoro zničený.

Rekruti dostávají záchvaty – nejsou zvyklí na dění kolem nich.

Palby nepřestává. Nikdo neví, kde berou tolik munice. Jejich kryt je poškozen. Všichni doufají, že to přejde – že přežijí.

Přichází chvíle útoku. Nebojují – snaží se zachránit svůj vlastní život. Nehází granáty na lidi – hází je na smrt. Ztráty protivníka jsou velké. Nepočítali s tak velkým odporem.

Všichni bojují, zabíjejí, dívají se do tváří umírajících, padají do roztrhaných těl – nic z toho jim není cizí. Chovají se jako automaty. V zákopech protivníka (Francouzi) berou jídlo, koňak a utíkají zpět do svých úkrytů.

Pavel má hlídku. Vzpomíná na své dětství a mládí. Vzpomínky jsou klidné a tiché (jsou v kontrastu s frontou). Hovoří za celou generaci, když říká, že by se nedokázali vrátit do starých životů. Myslí si, že jsou ztraceni.

Dny ubíhají a všem to přijde jako týdny – měsíce. Na frontu přicházejí posily, většinou jsou to mladí lidé, děti, kteří hned umírají, protože se nestihli naučit, co mají dělat. Mrtvých přibývá.

Haie Westhus umírá – něco mu utrhlo záda.

Kolem je spousta vojáků, kterým chybí části těla. Ze země se stalo pohřebiště.

Konečně jsou vystřídání. Když přijížděli, bylo léto a jich bylo v druhé rotě 150. Teď je podzim a jich zbylo 32.

VII.: Himmelstoss zastupuje kuchaře a usmiřuje se s ostatními. Zákopy ho odnaučily od povýšenosti.

Vtipkují. Nemyslí na zákopy, na mrtvé kamarády. Jsou vůči tomu lhostejní. Musí být, jinak by se z toho zbláznili.

V noci se tajně vydávají za děvčaty, které bydlí na protějším břehu řeky. Jsou to Francouzsky, takže se dorozumívají posunky, ale nikomu to nevadí.

Pavel dostává dovolenou a odjíždí domů. Jeho matka je nemocná. Lékaři si myslí, že má rakovinu.

Pavel venku potkává známé, všichni se ho vyptávají na to, jaké to tam venku je. Nejde jim vysvětlit, že to nelze slovy popsat a že o tom nechce mluvit. Nepochopili by to. Pavel chce klid, ticho, jen sedět a dívat se kolem sebe.

Snaží se vrátit do svého starého života, ale i to co mu bylo tenkrát blízké, je najednou úplně cizí. Cítí se sám.

Dny dovolené se krátí. Pavel se vydává za Kemmerichovou matkou. Musí jí říct o Františkově smrti. Aby ji uklidnil, vymýšlí si příběh o jeho smrti. Říká jí, že měl klidnou smrt – dostal ránu do srdce a byl na místě mrtvý. Když jí odpřisáhne, že je to pravda, tak se matka trochu uklidní.

Poslední večer dovolené sedí Pavlova matka skoro celou noc u jeho postele. Pavel by ji chtěl obejmout a začít plakat, ale musí být silný, už tak je loučení těžké. V duchu si říká, že na žádnou dovolenou neměl jezdit. Předtím byl voják – byl lhostejný. Teď je v něm bolest a strach o nemocnou matku.

VIII.: Pavel tráví 4 týdny v táboře. Od otce a sestry se dovídá, že je matka v nemocnici a že ji budou operovat.

IX.: Pavel se vrací zpět do pole. Dozvídá se, že měli ztráty. Bojí se o své přátelé, ale ti jsou v pořádku.

Všichni dostávají nové oblečení, protože k nim přijede císař. Ovšem sotva, co odjede, je musí vrátit. Přemýšlejí o tom, proč vlastně začala válka.

Vracejí se zpět na frontu. Cestou vidí mrtvoly zavěšené na větvích. Žádné tělo není v celku.

Pavel se přidává k průzkumné hlídce, protože se cítí hloupě kvůli své dovolené, a jde prozkoumat zákopy protivníků. Ztratí se.

Další palba začíná, ještě když je Pavel v terénu. Musí se schovávat v trychtýři. Zůstává tam celý den, než palba ustane a Katcza a Albert ho najdou.

X.: Celé Pavlovo družstvo hlídá vesnici, takže se konečně můžou dobře najíst a pohodlně vyspat. Když si připravují oběd, opět začne palba. Všichni se ale bezpečně dostanou do úkrytu (i se zásobami jídla).

Skoro po 3 týdnech dostávají rozkaz, aby se vrátili k útvaru. Zásoby jídla berou s sebou.

O pár dní později se vydávají do nějaké vesnice, ale Francouzi je začnou odstřelovat. Albert a Pavel jsou zranění. Alberta střelili do nohy (nad koleno). Pavel má zraněnou nohu a paži. Oba se dostávají do polní nemocnice.

Pavel i Albert jedou vlakem domů. Podplatili šikovatele doutníky, aby mohli být ve stejném vagónu.

Cestou ale Albert dostává horečku a tak společně s Pavlem končí v katolické nemocnici.

Pavla musejí operovat, protože mu nechtějí srůst kosti. Albertovi se vede stále zle a celou nohu mu musejí amputovat. Je zamlklý. Až bude mít zase svůj revolver, tak se chce zastřelit, nechce být mrzák. (Byl, ale jediný, kdo celou válku přežil, sice jako mrzák, ale byl živý.)

Pavel dostává dovolenou na rekonvalescenci. Musí se rozloučit s Albertem. (Je to naposled co se vidí.)

Pavel se vrací zpět do pole.

XI.: Deterding utíká domů. Chytili ho ale polní četníci. Více už o něm neslyšeli.

Müller je mrtvý – vpálili mu osvětlovací raketu do žaludku.

Všichni šílí – dostávají frontové amoky.

Protivníci mají neustále dostatek potravy a munice, zatímco Německu munice ubývá. Hoši, kteří přicházejí na frontu, jsou ještě děti a padnou dřív, než zjistí, kde se dá krýt. Nikdo nevěří, že to někdy skončí.

Při obklíčení umírá velitel roty Bertinck, který se obětoval, aby zachránil ostatní. Umírá i Leer – střepina mu utrhla bok.

Léto 1918 – nejkrvavější a nejtěžší. Německo prohrává – nemá lidi ani munici, ale tažení pokračuje – umírání pokračuje.

Katcza je zraněný, vypadá to, že má roztříštěnou holeň. Pavel se mu snaží pomoc. Bojí se o něj. Je to jeho poslední živý přítel na frontě. Bere ho na záda a běží s ním na obvaziště. Když se tam ale dostanou, je Katcza mrtvý. Cestou dostává střepinu do hlavy, aniž by si toho Pavel všimnul.

XII.: Podzim. Všichni mluví o příměří, ale bojí se, že to opět skončí zklamáním. Pavel dostává 14 dní dovolené, protože se nadýchal trochu plynu.

Padl v říjnu 1918. Den byl na celém bojišti tak klidný, že velitelství vydalo zprávu: Na západní frontě byl klid.

Padl tváří k zemi, jako by spal. Když ho obrátili, viděli klidný výraz v tváři – netrápil se dlouho. Vypadalo to jako by byl spokojený s tím, jak vše dopadlo.

Charakteristika hlavní postavy:

Pavel Bäumer (Erich Maria Remarque) – vypravěč a hlavní postava, pochází z chudé rodiny, válka ho připravila o život – nedokáže si představit, co by dělal, kdyby válka nebyla (nic jiného než válčení neumí), váží si přátelství, bývalý student gymnázia, obětavý, z počátku plný odhodlání a ideálů, těší se na frontu, později zažívá rozčarování, zklamání z válečných hrůz, psychicky se hroutí

Charakteristika vedlejších postav:

Albert Kropp – malý, chytrý, bývalý spolužák Pavla, díky tomu amputované noze je jediný, kdo z nich válku přežije

Müller – zvědavý, sní o válečné maturitě, bývalý spolužák Pavla

Leer – má plnovous, libuje si v děvčatech, bývalý spolužák Pavla

František Kemmerich – střelili ho do stehna à nohu mu museli amputovat à umírá, bývalý spolužák Pavla

Tjaden – hubený zámečník, největší jedlík, je pro něj snadné unikat z problémů

Haie Westhus – kopáč rašeliny

Deterding -  sedlák, myslí jen na svou usedlost a ženu, nemluva

Stanislav Katczinský – houževnatý, mazaný, nejstarší (40 let), hlava jejich skupiny – pro vojáky je opora („táta“), modré oči, vždy sežene to, co zrovna potřebují, „Katcza“ – jeden z nejlepších Pavlových přátel na frontě

Kantorek – třídní profesor Pavla, Alberta, Müllera a Leera, přísný, přiměl jít celou třídu dobrovolně na vojnu, později odveden jako domobranec

Desátník Himmelstoss – původně listonoš, tváří v tvář nepříteli zbabělý, šikanuje, krutý velitel, moc mu stoupla do hlavy, nikdo ho ale nebere vážně – všichni ho vnímají jako pouhého listonoše

Literární druh:

- epika i lyrika (popis přírody)

Literární forma:

- próza

Literární žánr:

- válečný historický román

Literární směr:

- 20. století (1916 – 1918)

- realismus

Téma:

- zoufalství vojáků a ztráta lidskosti – jedinou starostí vojáků je spát, jíst a přežít za jakoukoliv cenu

- přátelství na život a na smrt, absurdita války, odpor proti krutosti, nelidskost

- ztráta iluzí

Hlavní myšlenka:

- snaha zobrazit nesmyslnost až trapnost války, která zničila mnoha miliónům lidí po celém světě život

Motiv:

- granáty, západní fronta, vojáci, smrt, válka, přátelství, lidská solidarita, ztracená generace – byli nuceni žít ve válce, myslí si, že by nedokázali žít normální život – umí jen věci z války

Časoprostor:

- západní fronta ve Francii v průběhu 1. světové války

- Německo (Pavlova dovolená)

Kompozice díla:

- chronologická; většina děje se odehrává v přítomnosti

- retrospektiva; vyskytují se zde vzpomínky na minulost

- kniha je rozdělena do 12 kapitol

- zážitky hlavního hrdiny a skupiny jeho přátel

- převažují vypravěčovy monology

- podrobná charakteristika postav

- líčení vnitřních pocitů

II. část:

Charakteristika vypravěče:

- ich forma (autostylizační prvky)

- konec je v er formě (zpráva o Pavlově smrti)

- monology vypravěče

- obavy z nejasné budoucnosti a problematika zařazení do společnosti až skončí válka

- vypravěč hovoří za celou svou generaci

III. část:

Jazykové prostředky a jejich funkce:

- spisovný jazyk

- hovorové výrazy = brajgl, švindl

- úvahové prvky – v ich formě

- úvahové pasáže s lyrickými prvky

- ironie (samotný název knihy; Pavel zemře v den, kdy velitelství ohlásí, že na frontě byl klid a vůbec nic se nedělo)

- metafory

- dialogy – rozmluvy vojáků

- sugestivnost – líčení hrůz války, umírání lidí i zvířat

- řečnické otázky

- zvolání

- slang

- vulgarismy = svině

- cizí jazyky (francouzština)

Literárně-historický kontext

O autorovi:

Erich Maria Remarque

- německý prozaik a dramatik

- jeden z nejčtenějších a zároveň nejkritizovanějších německých prozaiků. Své příběhy psal standartní realistickou metodou bez experimentů. Zachycuje konkrétní osudy lidí v době obou strašných válek. Jeho hrdinové věří v solidaritu, přátelství, čestnost a lásku. Remarque nefilozofuje, ani neprokresluje charaktery postav, nechává je prostě jednat a žít svůj život, často v blízkosti smrti.

Dílo: Cesta zpátky – volné pokračování po návratu z války; Tři kamarádi; Čas žít, čas umírat

Zařazení autora do doby:

- 20. století à 1. světová válka

- Jaroslav Hašek (Osudy dobrého vojáka Švejka)

- Romain Rolland (Petr a Lucie)

- Ernest Hemingway (Sbohem armádo)

Zařazení autora do uměleckého směru:

- realismu – popisují realitu, tak jak doopravdy byla, nic nepřikreslují

Zařazení knihy do kontextu celého autorova díla:

- dílo je inspirováno skutečným příběhem autora, který se zde ztotožňuje právě s hlavním hrdinou Pavlem. Sám byl účastníkem 1. světové války, ve které přichází o iluze a po skončení války má problém se začlenit do běžného života. Jeho dílo bylo považováno za protifašistické a společensko-kritické, což vedlo k jeho vyhoštění ze země.