Jaroslav Hašek: OSUDY DOBRÉHO VOJÁKA ŠVEJKA ZA SVĚTOVÉ VÁLKY I (1. DÍL - V ZÁZEMÍ)

Analýza uměleckého textu

I. část:

Obsah:

ÚVOD

1. Zasáhnutí dobrého vojáka Švejka do světové války: Paní Müllerová (posluhovačka) oznamuje Švejkovi, že zabili Ferdinanda. Švejk nejprve neví kterého, ale paní Müllerová mu řekne, že arcivévodu. Zastřelili ho v Sarajevu.

Švejk jde do hospody U Kalicha, kde sedí civilní strážník Bretschneider, který zatkne Švejka za velezradu (vyhlašoval, že propukne válka; říkal pouze co, si o celé situací myslí) a pana hostinského Palivce za to, že „mouchy sraly na obraz císaře pána“.

2. Dobrý voják Švejk na policejním ředitelství: Švejk a Palivec byli ve vězení s dalšími 6 lidmi. Všichni kromě jednoho tam byli kvůli Ferdinandovi (jen kvůli tomu, že řekli něco špatného nebo se o tom vůbec nevyjadřovali a nechtěli o tom vědět). Ten jeden tam byl kvůli pokusu o loupežnou vraždu a tvářil se, že s ostatními nechce mít nic společného, aby mu to též nepřišili. (Vražda je nic oproti Ferdinandovi.)

Švejk je odveden k výslechu, kde nakonec souhlasí a podepisuje všechny obvinění, které byli proti němu vzneseny. (Podepisuje to jen proto, že to po něm chtěli.)

Ráno v 6:00 ho odvezli k trestnímu soudu.

3. Švejk před soudními lékaři: Soudní rada byl na Švejka milý. Nešlo mu do hlavy, proč to všechno Švejk podepsal. Když mu Švejk řekl, že to podepsal, protože to na komisařství chtěli, poslal ho soudní rada k soudním lékařům, aby ho prohlídli. Psychiatři se ptali na hlouposti a na základě jeho odpovědí se shodli, že je notorický blb a idiot. Navrhli, aby se zastavilo vyšetřování Josefa Švejka, a aby byl přesunut na psychiatrickou kliniku.

4. Švejka vyhodili z blázince: Švejk si pobyt v blázinci vychvaloval. Líbilo se mu, že si tam každý může dělat, co chce a nikdo mu neřekne, že tohle chování není vhodné.

O Švejka pečovali až do té doby než dva lékaři uznali, že je „simulant mdlého rozumu“ a vyhodili ho z blázince, přičemž ztropil Švejk scénu, že ho nesmějí vyhodit bez obědu. A tak byl Švejk odveden na policejní komisařství do Salmovy ulice.

5. Švejk na policejním komisařství v Salmově ulici: Švejka zavřeli do vězení, kde byl už od 6 hodin ranních ještě jeden muž, který chtěl zoufale ven. Byl zavřený za opilství a výtržnictví, ale nic si nepamatoval.

Švejka poslali na policejní ředitelství, kvůli tomu aby se s ním nemuseli zaobírat.

Po cestě se dověděl, že bude válka. (Švejk to věděl celou dobu, ale když to řekl nahlas tak ho zatkli – ironie.)

6. Švejk opět doma, proraziv začarovaný kruh: Na policejním ředitelství ho poslali domů (pod podmínkou, že už o něm nikdy neuslyší). Švejk jim za to nabízí „čistokrevné pejsky“.

Jeho kroky míří do hospody U Kalichu. Dozvídá se, že hostinský Palivec dostal 10 let za to, že přiznal to, co říkal o mouchách a o obrazu císař pána.

Do hospody přichází Bretschneider a sedá si ke Švejkovi. Potřeboval by čistokrevného ratlíčka nebo špice. Dostal rozkaz se seznámit důvěrněji se Švejkem na podkladě jeho obchodu se psy.

Po návratu domů mu paní Müllerová řekla, že má nového nocležníka, protože si myslela, že se vrátí až za několik let. Švejk nocležníka vyhazuje.

Bretschneiderovi se od Švejka nepovedlo nic vyzvědět. Za to měl, ale doma 7 „čistokrevných psů“, kterým nakonec nedával nažrat, zavřel se s nimi do jedné místnosti a oni ho sežrali.

7. Švejk jde na vojnu: Švejkovi přišel dopis, ve kterém stálo, že má jít na vojnu. Když se to dozvěděla paní Müllerová, tak běžela ihned pro lékaře, protože si myslela, že se Švejk zbláznil. Nic jí to, ale nepomohlo, a tak o týden později vezla Švejka na vozíku, aby se mohl hlásit do vojenské služby. (Byl zrovna stižen revmatismem.) Lidé kolem to vnímali jako vlastenectví a všechny noviny psaly o mrzákovi, kterého stařičká matka vypravovala na vojnu.

8. Švejk simulantem: Švejka kvůli revmatismu odvedli do vojenské nemocnice, kde ležel mezi simulanty. Lékaři měli 5 stupňů trápení pacientů – většina se po druhém stupni vzdala a přestala simulovat, aby mohli na vojnu. Na Švejkovi vyzkoušeli všech pět stupňů a revma pořád nepřestávalo.

Baronka von Botzenheim si o Švejkovi přečetla v novinách a pátrala po něm. Donesla mu koš jídla, pití a čokolády.

Komise uznala, že jsou všichni pacienti schopni vojenské služby a poslali je na garnizónu. (Posílali i lidi, kteří nebyli schopni jít.)

9. Švejk na garnizóně: Švejka zavřeli do šestnáctky mezi devatenáct mužů v podvlékačkách.

Opilý polní kurát Otto Katz vedl modlitbu a všichni se mu smáli. Jen Švejk se rozbrečel. Polnímu kurátorovi se zalíbil, a tak zašel za auditorem Bernisem a ptal se ho, zda by Švejka nemohl pustit, protože takový člověk by se mu hodil. Bernis se dal tedy zavolat Švejka a protože se ztratili jeho papíry, tak ho propustil.

10. Švejk vojenským sluhou u polního kuráta:

1. – Dva vojáci vedou Švejka do Karlína k polnímu kurátorovi. Ptají se Švejka, jestli neví, proč ho tam vedou a on si vymýšlí, že jde ke zpovědi, protože ho budou zítra věšet.

Cestou se stavují na Kuklík (hospoda). Vojáci se opijou. Jeden si nechá stříknout petrolej do nohy. Na konce je Švejk sám dovede do Královské ulice, kde polní kurát bydlí – ten je také opilí.

2. – o 3 dny později. Švejk odvádí opilého kuráta domů.

3. – Na druhý den si polní kurát nic nepamatuje. Pošle Švejka, aby půjčil peníze. Švejk si vymýšlí, že musí polní kurát platit alimenty a peníze mu půjčí všude.

4. – Švejk se dovídá, že paní Müllerovou zatkli v ten den, kdy ho vezla na vojnu. Odvezli ji do koncentračního tábora do Steinhofu.

14. Švejk vojenským sluhou u nadporučíka Lukáše:

1. – Polní kurát prohrál Švejka v kartách (prodal ho nadporučíkovi Lukášovi).

2. – Popis důstojnických sluhů.

3. – Nadporučík Lukáš je k vojákům spravedlivý, ale své sluhy nenáviděl. (Se Švejkem se spřátelil.) Švejk se u něj hlásí a nadporučík mu hned říká, co má dělat a co dělat nesmí.

Povídají si o psech. Nadporučík chce, aby mu Švejk sehnal stájového pinče.

4. – V bytě nadporučíka se objevuje cizí dáma. Švejk ji slušně vyhazuje, a tak jdou do kasáren za nadporučíkem a Švejk mu předává psaní od dámy. Nadporučík mu nařídí, aby splnil vše, co si bude dáma přát. Dáma se ihned začne chovat jako paní domu.

5. – Dáma (paní Katy) utekla manželovi a schovává se u nadporučíka. Nadporučík i Švejk se jí chtějí zbavit. Švejka napadlo, že by jejímu muži mohli poslat telegram s adresou, kde se Katy nachází. Byla velmi překvapená, když se tam objevil její muž – obchodník s chmelem.

Katy nechala na umyvadle 400 korun, ale nadporučík nařizuje Švejkovi, aby je poslal zpět.

6. – Švejk chce ukrást pro nadporučíka psa. A tak v 8 hodin čekal Švejk na rohu Havlíčkova náměstí a parku na služku se stájovým pinčem. Dává se s ní do řeči a vyzvídá, co pes žere.

Švejk se domluvil s Blahníkem, ten psa nalákal na hovězí játra a dovedl ho Švejkovi. Padělali mu rodokmen.

Nadporučík Lukáš slíbil Švejkovi 50 korun za psa.

15. Katastrofa: Nadporučík se vydal se psem Maxem na procházku. Když je uviděl plukovník Kraus, rozpoznal svého psa Foxe a vedli nepříjemný rozhovor o krádežích.

Nadporučík byl na Švejka naštvaný.

Plukovník Kraus posílá nadporučíka k 91. pluku do Budějovic. Švejk je rád, že jedou s nadporučíkem na frontu.

Doslov k prvnímu dílu „V ZÁZEMÍ“: autor vysvětluje, že nebude psát opisy slov, protože někdy si situace žádá silných vyjádření. Vychovaný člověk podle něj může číst všechno.

Hostinský Palivec – skutečná postava – přečkal válku ve vězení. Koupil přes 20 sešitů 1. vydání a pomohl tak k rozšíření knihy v okolí.

Otto Katz – skutečná figurka polního kuráta. Po převratu vystoupil z církve. Začal dělat prokuristu v továrně na bronz a barviva v severních Čechách.

Charakteristika hlavní postavy:

Josef Švejk – umělecká nadsázka, upřímný, co na srdci to na jazyku, má rád pivo, někdy si vymýšlí, dobrosrdečný, chce pomáhat, ale málokdy mu to vyjde, pozitivní, nemyslí na následky, jedná se všemi stejně, má selský rozum, vlastenec, pohodář, všechny, hlavně své nadřízené dohání k zuřivosti, horlivě plní všechny rozkazy, vždy má nějaký příklad či vzpomínku

Charakteristika vedlejších postav:

Hostinský Palivec – sprosťák, za každým druhým slovem používá vulgarismy, byl začten na 10 let, protože „mouchy sraly na obraz císaře pána“

Polní kurát Katz – sluha boží, ale v boha nevěří, věčně opilý, Švejk je jeho poskok, nakonec ho prohraje v kartách

Nadporučík Lukáš – ze Švejka šílí, známý mnoha milostnými aférami, na Švejka je vysazený

Bretschneider – tajný policejní udavač, který dostane Švejka a Palivce do problémů

Paní Müllerová – starší paní, Švejkova hospodyně

Lékaři – tváří se vzdělaně, ale ptají se Švejka na hlouposti a na základě jeho odpovědí stanovují diagnózu

Postavy důstojníků, policistů a úředníků – jsou arogantní, sprostí, alkoholici, agresivní, Švejk je nevědomky zesměšňuje, působí autoritativně, ale Švejk je vždy zažene do úzkých

Literární druh:

- epika

Literární forma:

- próza

Literární žánr:

- satirický humoristický román, který se vysmívá válce – je humornou reakcí na válku.

- groteska, fraška, obsahuje karikatury

Literární směr:

- česká literatura 20. století (období 1. světové války)

- česká literatura s legionářskou tematikou

Téma:

- Život Švejka během války, lidská hloupost a jeho absurdní příhody

- Nesmyslnost války, vysmívá se jí a protestuje proti ní

Hlavní myšlenka:

- odpor proti válce, násilí a ponižování člověka

- dílo vytvořilo nový literární typ člověka, který hájí své právo na lidskost 

Časoprostor:

- rakousko-uherská monarchie roku 1914 těsně po atentátu v Sarajevu na Františka Ferdinanda d´Este (všichni byli nadšeni z války, slovo proti císaři Františku Josefovi I. Bylo velmi tvrdě trestáno)

- Praha

Kompozice díla:

- díly: 1. V zázemí; 2. Na frontě; 3. Slavný výprask; 4. Pokračování slavného výprasku (nedokončeno)

- členěno do 15 kapitol (každá má svůj nadpis), kniha má úvod a doslov autora

- chronologicky řazeno, ale obsahuje Švejkovi poznámky, vzpomínky, písničky, články v novinách

- ilustrace à Josef Lada

- delší souvětí

II. část:

Charakteristika vypravěče:

- er forma à vypravěč se neúčastní

III. část

Jazykové prostředky a jejich funkce:

- přímá řeč

- germanismy

- přechodníky

- knižní jazyk, ale v přímé řeči hovorový, nářečí, vulgarismy, slang vojáků

- latina

- makarónština (míšení jazyků)

Literárně-historický kontext

O autorovi:

Jaroslav Hašek

- prozaik, novinář, bohém, anarchista

- práce bankovního úředníka ho nebavila – majitel psince, konferenciér, novinář, voják v čs. Legiích i v Rudé armádě

- proslul jako mystifikátor (jako redaktor psal články o neexistujících zvířatech, nebo zinscenoval vlastní pohřeb à klamal ostatní)

- napsal fiktivní Dějiny Strany mírného pokroku v mezích zákona, kterou založil v opilosti (zesměšňoval politiku)

- napsal stovky povídek, humoresek a črt – tvořil lehce a kdekoliv

- postava Švejka se objevila v Haškových povídkách už před válkou, ale román začal psát až po návratu z fronty – vycházel na pokračování v sešitech lidové četby s ilustracemi Josefa Lady

Zařazení autora do doby:

- 20. století à 1. světová válka

- Josef Kopta

- Rudolf Medek

- Jaromír John

- Ivan Olbracht

- Fráňa Šrámek

Zařazení autora do uměleckého směru:

- česká literatura s legionářskou tematikou à řadí se sem autoři, kteří o legiích psali, nebo v nich působili, je to zajímavé svědectví doby

- má 2 způsoby zobrazení: dokumentární a humoristický

Zařazení knihy do kontextu celého autorova díla:

- autorův nejvýznamnější román (přeložen do 58 jazyků) vznikal v letech 1921 až 1923, po návratu Haška z Ruska až do jeho smrti.