Giovanni Boccaccio: DEKAMERON

Analýza uměleckého textu

I. část:

Obsah:

DEN TŘETÍ (neděle; vladař: Neifile; vypravuje se o lidech, kteří dosáhli něčeho, po čem velice toužili, anebo dostali to, o co předtím přišli)

Úvod ke dni: Všichni se hned ráno vydali na cestu. Procházeli přírodou, vtipkovali, smáli se a povídali si. Kolem 8 hodiny dorazili k překrásnému a bohatému paláci, který stál na kopci.

Prohlédli si síně, komnaty, nádvoří, sklepy a zahradu, která byla nádherná – všude byly rozkvetlé květiny, uprostřed byl trávník s nízkou trávou a na jeho okrajích rostly pomerančovníky a citroníky, byla tam i fontána.

V zahradě byly i zvířata – ptáci zpívali, králíci a zajíci volně pobíhali, srnky ležely a koloušci se pásli.

Všechny paní a mladíci si zazpívali, zatančili a šli se najíst. Po jídle opět hráli, tančili a zpívali. Po chvíli šli někteří spát, jiní četli romány nebo hráli šachy či dámu.

Ve 3 hodiny se všichni sešli u fontány a začali si vyprávět příběhy.

PŘÍBĚH PRVNÍ – vypráví mladík Filostrato

·        Masetto z Lamporecchia se vydává za němého a stane se zahradníkem v jednom ženském klášteře, ve kterém nebylo víc než 8 jeptišek a abatyše.

Děj:

Nuto pracoval jako zahradník v klášterní zahradě, ale protože nebyl spokojený s platem, tak se vrátil zpět do Lamporecchia. Masetto se ho ptal, co všechno tam musel dělat a zatoužil jít pracovat do onoho kláštera, ale Nutovi o tom nic neřekl. Naopak mu řekl, že dobře udělal, že žádný chlap s ženskými nevydrží.

Masetto přemýšlel, jak to udělat, aby ho tam přijmuli – byl totiž mladý a hezký. Nakonec se rozhodl, že bude předstírat, že je němý – klášter je daleko a nikdo ho tam nezná, takže mu nic nebude bránit. Vzal si tedy sekeru, oblékl se jako chuďas a vydal se na cestu.

Když tam dorazil, zastihl na dvoře šafáře a posunky ho prosil, aby mu dal najíst. Masetto mu za to naštípal dříví. Vedl si velmi dobře, a tak se šafář rozhodl, že si ho u sebe několik dní ponechá.

Jednoho dne ho spatřila abatyše a přikázala šafářovi, aby Masetta udržel v klášteře jako zahradníka. Masetto tou dobou poklízel dvůr, celý rozhovor vyslechl a zaradoval se.

Masetto se tedy stal zahradníkem. Jeptišky si z něj dělaly srandu (jak se to často dělává němým) a říkaly mu škaredá slova, protože si myslely, že je hloupý a že jim nerozumí.

Jednoho dne vešly do zahrady dvě mladičké jeptišky a spatřily odpočívajícího Masetta. Jedna z nich začala povídat druhé, že by se ráda s Masettem ráda vyspala, aby zjistila, jestli je to opravdu taková slast jak jí pravily ostatní ženy. Druhá se ihned zhrozila, ale nakonec se domluvily, že se společně s Masettem uchýlí do chýše, kde se schovávají před deštěm. Masetto, který spánek pouze předstíral, celý rozhovor vyslechl a nemohl se dočkat, až s jeptiškami bude sám. Když jeptišky Masetta probudily, rychle vyskočil na nohy, nedal se dlouho pobízet a udělal vše, co jeptišky chtěly.

Od toho dne využívaly každé volné chvíle k tomu, aby mohly být s Masettem.

Jednou je však zpozorovala jedna z jejich družek a ukázala to dalším dvěma. Nejdříve chtěly všechno říct abatyši, ale nakonec se rozhodly okusit slasti, tak jako předchozí jeptišky. Postupně se přidaly další 3 jeptišky.

Abatyše si činností ostatních jeptišek nevšímala. Až jednou když se procházela po zahradě a spatřila spícího Masetta (který následkem nočních jízd musel odpočívat i po nepatrné práci), posedly ji tytéž choutky jako jeptišky.

Jedné noci se Masetto rozhodl abatyši říct o tom, co dělají ostatní jeptišky a že už nemá sílu na to obsluhovat devět jeptišek. Abatyše se ho udiveně optala jak to že mluví. Masetto jí řekl, že oněměl následkem nemoci a že díky Bohu se mu řeč opět vrátila. Abatyše tomu uvěřila a uznala, že jsou všechny její řeholnice chytřejší než ona.

Šafář zemřel a Masetto nastoupil na jeho místo. Lidem namluvily, že díky jejich modlitbám se mu vrátila řeč a Masetto tu pak zplodil hodně řeholníčků.

Celá věc se držela v takové tajnosti, že se o tom nikdo nedozvěděl dříve než po smrti abatyše. Masetto byl už starý, bohatý a zatoužil po tom, aby se mohl vrátit domů. V klášteře jeho přání ochotně vyhověli, a tak se Masetto vrátil tam, odkud kdysi odešel, se sekerou na rameni.

Byl starý, bohatý a obdařený mnoha dětmi, které nemusel živit ani o ně pečovat.

PŘÍBĚH DRUHÝ – vypráví paní Pampinea

·        Podkoní leží s manželkou krále Agilulfa, což Agilulf mlčky zpozoruje; nalezne čeledína a ostříhá ho, ostříhaný však ostříhá všechny ostatní, a tak se vyhne pohromě.

Děj:

Agilulf, král Longobardů, který měl sídlo v lombardském městě Pavii, si vzal za ženu Teodelindu, vdovu po králi Antarikovi. Byla to překrásná, moudrá a velmi počestná paní, a tak se stalo, že se do ní zamiloval její podkoní. Svou lásku nedával nijak najevo, ale dělal vše, o čem si myslel, že královnu potěší.

Čím menší byla naděje podkoního, tím silnější byla jeho láska ke královně. Rozhodl se, že zemře. Rozhodl se pro takovou smrt, z níž bude zřejmé, že zemřel z lásky a při tom se pokusí splnit si své tužby.

Zkusit napsat či promluvit si z královnou bylo zbytečné, chtěl se pokusit o to, zda by se s pomocí nějakého činu nemohl s královnou vyspat. Nebylo však jiné cesty než se vydávat za krále. Jedné noci, když se schovával v síni královského paláce, spatřil krále, jak vychází ze své komnaty oblečený do velkého pláště, v jedné ruce pochodeň a v druhé hůlku, kterou jednou nebo dvakrát udeřil na dveře královniny komnaty. Podkoní si tedy opatřil vše, co měl král, umyl se v parní lázni, vydal se za královnou a vstoupil do jejího lože. Ona ani on nepromluvili ani slovo.

Po jeho odchodu se královniny komnaty objevil skutečný král. Královna se tomu velice podivila a král si domyslel, že někdo královnu oklamal. Nedával to však najevo. Věděl, že z toho nebude ostuda, když se to nikdo nedozví. Odešel a rozhodl se, že najde toho, kdo to spáchal. Usoudil, že to musel být někdo z paláce. Vzal tedy lucerničku a šel do veliké místnosti, kde spalo skoro veškeré jeho služebnictvo. Obcházel jednoho po druhém a všem sahal na hruď, aby zjistil, jak komu tluče srdce. Myslel si totiž, že se pachateli nemohl ještě uklidnit tep a bušení srdce.

Podkoní, který dosud neusnul, spatřil krále a dostal strach – jeho srdce začalo bušit ještě silněji. Byl přesvědčen o tom, že až to král zjistí, pošle ho bez okolků na smrt. Rozhodl se, že bude dělat, jako že spí.

Král došel až k podkonímu a nůžkami mu ustřihl vlasy na jedné straně, aby ho zítra podle toho znamení poznal.

Podkoní byl ale lstivý a mazaný člověk. Vzal nůžky a šel tiše od jednoho ke druhému a všem ustřihl vlasy, tak jak byly ustřiženy jemu.

Na druhý den se král velmi podivil, když zjistil, že má většina čeledi ostříhané vlasy. Rozhodl se, že tedy pachatele napomene pouze slovem. Nikdo kromě podkoního jeho slovům nerozuměl. Ale jelikož byl podkoní velmi chytrý muž, nikdo to nedal najevo a nikdy už pak podobným činem nepokoušel Štěstěnu.

PŘÍBĚH TŘETÍ – vypráví paní Filomena

·        Jedna zamilovaná paní přiměje pod rouškou zpovědi a nejčistšího svědomí velezbožného mnicha, aby jí nevědomky dělal kuplíře.

Děj:

Ve městě žila jedna urozená paní, kterou příroda obdařila a ozdobila krásou, způsoby, vznešeností mysli a důvtipem. Bez ohledu na její vznešený původ byla ale provdána za pouhého vinaře, kterým pohrdala, protože si myslela, že žádný člověk nízkého původu, i kdyby byl sebebohatší, není hoden urozené paní.

Rozhodla se, že si pro své uspokojení najde někoho, kdo si ji zaslouží více než vinař. Tak se stalo, že se zamilovala do jednoho muže středního věku. Muž to však nepostřehl, a proto se o ni nestaral. Žena si však všimla, že se muž stýká s jedním mnichem, který byl velmi hloupý a tlustý, ale vedl přesvatý život. Usoudila, že by z něho mohl být výborný prostředník. Vydala se tedy do kostela a dala si ho zavolat, aby ji vyzpovídal.

Paní mnichovi napovídala, že se o ní jeho přítel uchází, ale že je jí to nepříjemné, protože ona z celého srdce miluje svého manžela a nic ji neláká k tomu, aby mu byla nevěrná. Řekla mu, že chtěla nápadníkovi poslat zprávu po jednom z jejich bratrů, ale bála se, co by z jejich slov vzešlo. Za mnichem se vydala, protože si myslela, že on se spíše hodí k tomu, aby domlouval lidem.

Svatý mnich hned pochopil, o jakého muže se jedná a protože byla paní urozená, všechno jí uvěřil.

Nedlouho po té šel muž ke svatému mnichu, a když si povídali, vzal si ho mnich stranou a vytýkal mu činy, kterých se podle paní muž dopustil. Muž se tomu velmi podivil a chtěl se začít bránit, ale mnich ho nepustil ke slovu.

Muž byl, ale chytřejší než mnich a tak pochopil slova paní. Předstíral chvíli, že se stydí, a když odešel od mnicha, vydal se k domu paní, která neustále dávala pozor u okénka, aby ho spatřila, až půjde okolo. A když viděla, že se blíží, podívala se na něho s takovým veselím a půvabem, že muž pochopil, že mnichovým slovům rozuměl správně.

Od toho dne se scházeli a paní si všimla, že se mu ona líbí tolik jako on jí a zatoužila v něm roznítit lásku ještě víc a ujistit ho, jako ho miluje. Vydala se tedy opět za svatým mnichem a opět si vymýšlela, že ji muž neustále sužuje. Chodí kolem jejího domu častěji a posílá jí dárky – váček a pás. Pokud to nepřestane, řekne to svému choti a bratřím, protože je pro ni lepší, aby padla hanba na jeho hlavu.

Mnich ubrečené paní opět všechno uvěřil a slíbil, že s mužem znovu promluví. Žena dala mnichovi zlaťák, aby se pomodlil za její příbuzné a tím ještě víc posílila jeho důvěřivost.

Mnich si ihned nechal zavolat muže a promlouval k němu a opakoval, že se nehodí, aby dělal návrhy vdané paní. Muž o ničem nevěděl, a tak mu mnich ukázal váček a pás, který mu paní přinesla v pláči, a muž se začal na oko stydět, přiznal se, že jednal velice špatně a přísahal, že už to nikdy neudělá.

Muž byl šťastný, neboť pochopil, že ho paní miluje a šal rovnou za ní.

Zanedlouho musel manžel paní odcestovat do Janova. Paní se okamžitě vydala za svatým mnichem a opět mu s pláčem říkala, že už to nemůže vydržet. Vyprávěla mu její smyšlený příběh o tom, jak muž krátce po odjezdu jejího manžela vnikl do zahrady, vyšplhal po stromě a chtěl oknem vstoupit do její světnice. Ona však začala křičet a nahá před ním rychle zavřela okno. Muž nejspíš spadnul, protože ho potom už neslyšela.

Mnich se velmi rozzlobil a řekl ženě, aby nikomu nic neříkala, že to s ním vyřídí sám.

Mnich si opět nechal muže zavolat a vynadal mu. Muž pochopil, co má dělat a začal mnicha uklidňovat, že už se to nestane.

Hned téže noci před svítáním vešel do zahrady, vyšplhal po stromě a vešel do světnice, kde ho už toužebně očekávala paní.

Společně se oddávali potěšení a smáli se nad hloupostí mnicha.

Sešli se pak ještě mnohokrát, tentokrát se však nemuseli uchylovat k mnichovi.

Charakteristika postav:

- Kniha nemá tzv. hlavního hrdinu, vystupuje tam 10 postav (více méně stejně) a postavy z příběhů (jsou ze všech společenských vrstev)

- Hrdinové si plně užívají života (i po stránce sexuální à každý s každým)

- Autor se nezabývá nemocemi, následky, zodpovědností, hlubšími city, prácí, rodinou, společenskými vrstvami a bídou

CELÉ DÍLO:

Pampinea, Fiammetta, Filomena, Emilia, Lauretta, Neifile, Elisa, Pamfilo, Filostrato, Dioneo – reálné postavy, chytří, utíkají před morem, aby si zachránili své životy, čas si krátí vypravováním příběhů, zpěvem, tancem a odpočinkem, chovají se vstřícně a fér, snaží se přežít, a proto si nepůsobí vzájemné problémy

PŘÍBĚH PRVNÍ:

Masetto – mladý, hezký, vypočítavý, mazaný

Jeptišky – hříšné, tajily své tajemství před ostatními lidmi

PŘÍBĚH DRUHÝ:

Král Agilulf – moudrý, vymyslel lest na podkoního (ten ji ale prohlédl)

Královna Teodelinda – vdova po králi Antarikovi, překrásná, moudrá, počestná

Podkoní – zamilovaný do královny (toužil po ní), lstivý, mazaný, moudrý

PŘÍBĚH TŘETÍ:

Žena – krásná, vznešená, pohrdala jejím manželem (vinařem), urozená, zamilovala se do muže středního věku, využívala mnicha – manipulovala s ním, lhala, bohatá, nevěrná manželovi

Muž – nejprve si ženy nevšímal, ale potom pochopil mnichova slova, scházel se s ženou, zamiloval se do ní

Mnich – tlustý, hloupý, nepoznal, že mu žena lže, vedl přesvatý život

Literární druh:

- epika – má děj

Literární forma:

- próza

Literární žánr:

- novela (100 novel) à prozaický žánr, který je kratšího nebo středního rozsahu, má jednu dějovou linii, nemá dlouhé charakteristiky a v závěru je pointa

Literární směr:

- renesance (14. – 16. století)

Téma:

- Den první – vládne Pampinea (libovolné téma)

- Den druhý – vládne Filomena (o lidech, které potkaly různé nehody, ale vše dobře dopadlo)

- Den třetí – vládne Neifile (o lidech, kteří něco získali či nabili něčeho, oč přišli)

- Den čtvrtý – vládne Filostrato (o lásce s nešťastným koncem)

- Den pátý – vládne Fiametta (o milencích, kteří se po nesnázích dočkali lásky)

- Den šestý – vládne Elisa (o lidech, na které byl zaměřen nějaký vtip, ale oni jej odrazili pohotovou odpovědí)

- Den sedmý – vládne Dioneo (příběhy o ženách, které obalamutily své muže)

- Den osmý – vládne Lauretta (o šprýmech, které si mezi sebou lidé denně tropí)

- Den devátý – vládne Emilia (vypráví se, co se každému líbí)

- Den desátý – vládne Pamfilo (o šlechetných lidech)

Hlavní myšlenka: (celého díla)

- autor se vysmívá těm, co odsuzují sex, hlouposti, naivitě, věrnosti, přetvářce a pokrytectví à autor hlásá, že se má žít naplno a radostně

Motiv:

- nejčastěji – láska, erotika, nevěra, odmítnutí, pobouření, víra

Časoprostor:

Dějový rámec = děj se odehrává v roce 1348 – ve Florencii propukl mor. (Umíralo hodně lidí.) V kostele se sešlo 7 paní (Pampinea, Fiammetta, Filomena, Emilia, Lauretta, Neifile, Lisa) a společně se 3 mladíky (Pamfilo, Filostrato, Dioneo) odešli z města. (Z Florencie na venkovské sídlo). Každý den bude někdo vladař a po 10 dní si vypráví příběhy (100)

Kompozice díla:

- je použita rámcová kompozice (dílo se skládá z více příběhů vložených do hlavního děje), kterou tvoří motiv útěku malé skupiny lidí před morem na venkov (nedaleko Florencie, kde si po 10 dnů vyprávějí příběhy na různá témata

- v knize je celkem 100 novel (10 dní, 10 novel/den)

- příběhy jsou psány chronologicky

- převládají dlouhá souvětí

- Milostné, vážné a žertovné příběhy, podávají obraz o způsobu myšlení a mravu soudobé Itálie

- Struktura díla:

·        Úvod ke knize – popis morové epidemie

·        Úvod ke dni (kdo vládne, co dělají, téma příběhů)

·        Vyprávění příběhu (na začátku je vždy krátký „prolog“. Který nás informuje, o čem daná novela pojednává, a potom následuje děj příběhu)

·        Reakce na předchozí příběh + předání slova a další příběhy

·        Ukončení dne a určení dalšího vládce

II. část:

Charakteristika vypravěče:

- er forma

- převládá řeč vypravěče

- styl je vyprávěcí

- autor se soustředí na děj, a proto jsou postavy charakterizovány nepřímo

- autorovým záměrem je bavit

- často se vyskytují, slovní hříčky, metafory, opisy, eufemismy, erotické motivy nepůsobící vulgárně – pracuje s náznakem

- jazyk je spisovný a archaický

Typy promluv:

- přímá a nepřímá řeč

Literárně-historický kontext

O autorovi:

Giovanni Boccaccio

- Prozaik, Dantův životopisec (přidal přídomek Božská názvu jeho Komedie

- Celé jeho dílo je prosyceno touhou po plně prožitém životě. Pod vlivem přítele Petrarky získal nadšení pro humanismus, který však ve stáří kritizoval a nakonec všechna svá díla odsoudil.

Zařazení autora do doby:

- Italská renesance (14. – 16. století)

Další představitelé:

- Dante Alighieri – Božská komedie

- Francesco Petrarca – Zpěvník

- Niccolo Machiavelli - Mandragora

Zařazení autora do uměleckého směru:

- renesance (14. – 16. století)

- vznikla v Itálii

- lidé se odklání od církve à v centru pozornosti je člověk (jeho schopnosti a pozemský život)

- vynález knihtisku – Johann Gutenberg

- přírodní a astronomické objevy, heliocentrismus (slunce je středem sluneční soustavy) a názory o nekonečnosti světa otřásly autoritou církve

- hrdinové si plně užívají života

Zařazení knihy do kontextu celého autorova díla:

- Autor chtěl dokázat, že italština je jazykem pro „vysoké“ žánry. Povedlo se mu to, kniha je dnes ve světě uznávaná, i přestože on sám ji zavrhl a chtěl spálit. Toto mu však Petrarca rozmluvil.

- Filmová adaptace (1971) à velmi naturalistické a erotické

- Česká literární adaptace Dekameron 2000 (Vladimír Páral) o lásce v ulicích Prahy

- Kniha je doposud velmi oblíbená